Asanace

Rynholecký Pecínov

Pecínov byla osada, která vznikla při zemské stezce. První zmínka o její existenci pochází z 16. století, ale přestože se její název spojuje s pecí na železnou rudu, hlavní zdroj příjmů Pecínovských spočíval ve vybírání cla u zemské stezky a v provozování živností spojených s dopravním ruchem.

Pecínov byl po staletí pod správnou Nového Strašecí, ale na počátku 19. století se rozšířil i za cestu, která obcí procházela v severojižním směru z Nového Strašecí na hořkoveckou hájovnu, tedy na pozemky, kde již začínal rynholecký katastr. Od té doby se tato část osady začala nazývat Rynholecký Pecínov a správně skutečně spadala pod Rynholec.

Pecínov ze svého bohatého souseda značně profitoval, protože Rynholec se snažil relativně spravedlivě investovat do zvelebení obou částí obce – Rynholce i Rynholeckého Pecínova. Obec přispívala na pecínovské hasiče i knihovnu, platila zde obecního hlídače, a dokonce byla svolná přispět na místní „kulturní“ dům, ovšem za podmínky, že na něj přiměřeným dílem přispěje i Nové Strašecí, v jehož katastru ležela další část Pecínova. Nové Strašecí však přispět odmítlo, a tak v Pecínově žádné kulturní centrum nikdy nevzniklo. Když byl Rynholec elektrifikován, proud byl samozřejmě zaveden i do rynholecké části Pecínova, zatímco v té strašecké se stále svítilo karbidkami. Obdobné to bylo s úpravami cest, a tak není divu, že to u obyvatel Pecínova „strašeckého“ vyvolávalo značnou závist.

Takové rozdvojení a rivalita nebyly pecínovským sousedům příjemné. Navíc, navzdory investicím Rynholce do „jeho“ Pecínova, vždy platilo, že košile je bližší než kabát, a tak i vůči Rynholci měli v Pecínově své výhrady a „rynholečtí“ i „strašečtí“ Pecínovští toužili po svorném životě ve vlastní, samostatné a sjednocené obci. V Pecínově byla založena Komise pro osamotnění Rynholeckého Pecínova, jenže mnoho desítek let trvající snahy o odloučení byly opakovaně přerušovány politickou situací a dalšími okolnostmi. K osamostatnění bylo také potřeba písemného souhlasu všech sousedních obcí, ale celá záležitost se řadu let táhla i proto, že Pecínov vznášel přílišné nároky, co se týkalo hranic katastru s Rynholcem i s Novým Strašecím, a trvalo dlouho, než se podařilo domluvit kompromis, se kterým by souhlasily všechny zúčastněné strany.

Bohužel, mezitím došlo k „únorovému vítězství pracujícího lidu“ a Pecínovu bylo argumentováno, že podmínkou osamostatnění je schopnost personálně obsadit veškeré složky Národní fronty nutné pro řádný chod obce a založit vlastní JZD. Na to byl Pecínov příliš malý, a tak nakonec souhlasil s tím, že bude připojen k Novému Strašecí, aby alespoň nebyl pod správou dvou obcí. Dne 3. června 1951 se konala v Pecínově schůze občanů, kteří odhlasovali, aby byly obě části jejich obce sloučeny a připojeny k Novému Strašecí. K přičlenění Pecínova k Novému Strašecí došlo formálně dne 11. února 1953. Rynholec tak přišel o 301 občanů a o 79 domů; zůstalo mu 297 domů a 1350 obyvatel.

Pecínovu však nebylo dopřáno zůstat malebnou vsí na novostrašeckém předměstí. Zdejší lupek se jako zdroj materiálu pro výrobu šamotu zařadil mezi strategické suroviny a Pecínov měl tu smůlu, že se nacházel přímo na části bohatého ložiska. Asanace Pecínova se rozběla v roce 1963 a vesnice zanikla do počátku 70. let. Z celkového počtu 79 domů jich muselo ustoupit těžbě 70; tři domy si ČLUZ ponechal jako provozní budovy. Z celého původního Pecínova se dodnes zachovaly pouze domy čp. 91, 92 a 125 pod železniční tratí a tři (čp. 152, 211 a 212) nad tratí.

Ještě na okraj: to, co dnes místní označují jako Pecínov, je jen odleskem zašlé slávy obce s několikasetletou historií. Jedná se o osadu, která byla založená až ve třicátých letech 19. století ve svahu nad původním Pecínovem směrem k Novému Strašecí. A že se tato část obce nacházela výše, začalo se jí říkat německy Ober Petzinow, z čehož časem zkomolením vznikla Vobíralka.

Foto: Pohled na Rynholecký Pecínov. V pozadí svah Šibeničního vrchu, zcela napravo ve svahu "Vobíralka". Z archivu Josefa Chaloupky