Lípa u cesty Rynholec - Lány

Lípa u cesty roste jako solitéra, jen v mírném zápoji okolních dřevin. Jistě pamatuje staré časy, přátelství i sváry vladyků místního hradiště, jak popisuje pověst. Když jsem byl požádán, abych se ji pokusil zachránit, musel jsem dlouho přemýšlet, jestli zachránit vůbec půjde. Několikrát jsem se ke stromu vydal, abych zažil jeho energii. Znovu a znovu jsem prohlížel jeho stav a přemýšlel, zda takový úkol zvládnu. Vždyť lípa byla ve strašném stavu. Terminál odlomený, jedna z posledních kosterních větví byla po zásahu bleskem odumřelá a hrozila pádem, kmen samá otevřená dutina a v centrální vnitřní dutině bylo hniloby, že by se sotva vešla na korbu nákladního auta. Byl to vskutku žalostný pohled. Pohled na strom, jehož dny by byly bez citlivého přístupu a odborného ošetření sečteny. Jenže to místo, ta lípa, celý ten prostor nedaleko hradiště... Pokaždé, když jsem přijel, stále více jsem cítil krásnou a silnou energii stromu. Pokaždé, když jsem položil ruce na poničený a nemocný kmen, cítil jsem její sílu, touhu žít a ukázat svému okolí, že pamatuje věky, před kterými nám, obyčejným smrtelníkům, nezbývá než v pokoře sklonit hlavu a přemýšlet, jak krátký náš život oproti stromům je. Stále intenzivněji jsem cítil, že chci, že musím ... že je má povinnost pomoci tak majestátnímu stromu s takovou historií. Vše se pomalu, jak to u staletých stromů se mnou bývá, začalo propojovat. Pocit povinnosti sílil; už nešlo couvnout. Člověk prostě najednou ví, že se musí všemi silami pokusit udělat maximum. A díky lidem v obci, zastupitelům a důvěře, kterou mi dali, se po mnoha dnech práce podařilo citlivě odřezat odumřelou kosterní větev, odstranit posed, ošetřit povrchová poranění, vyčistit kmen a dutinu od škodlivé hniloby a vytvořit podmínky pro hnízdění ptáků i život hmyzu. Otevřené vstupy do kmenové dutiny byly zastřešeny, aby se zabránilo zatékání vody, koruna byla upravena citlivým tak, aby kmen jednotlivé větve unesl a ony mohly dále růst. Okolí bylo vyčištěno od náletových keřů a nakonec jsme přidali i lavičku a stolek, aby se i kolemjdoucí měli kde zastavit a chvíli si v tichu a stínu krásné a letité lípy nejen odpočinout, ale především se zamyslet, jak jediný starý strom může z vlastně obyčejného místa u cesty udělat něco nádherného, klidného a silného.

Michael Toul, Quercus